V čase adventu se snažím spíše zabrzdit, než jet na plné obrátky. Netvrdím, že se mi to daří na 100%, ale rok od roku ten předvánoční a vánoční čas posouvám spíše do roviny zážitků a emocí, než se nechat pohltit nervozitou z toho, že nestihnu koupit všechny vánoční dárky, upéct požadované druhy cukroví nebo vycídit důkladně celou domácnost.
Takže, když můj muž přišel s nápadem zajet si do západních Čech na advetní koncert na zámek Štědrá, nadšeně jsem souhlasila. Tedy popravdě jsem netušila, že nějaký zámek Štědrá vůbec existuje a kde se přesně nachází.
Trochu jsem řešila i "dress code" - co na sebe. Přece jen budeme na zámku, že. Naštěstí u mě zvítězila spíše potřeba teple se obléknout. Říkala jsem si, že odkládat vrstvy můžu vždy, ale naopak to půjde spíš hůře.
Na místo jsme dorazili těsně před zahájením a já si v tom chvatu uvědomila až po chvíli, že zámek je spíše tak trochu ruina než nablýskaná nádhera.
Ale už začala prohlídka zámku před samotným koncertem a my vyrazili spolu s ostaními.
Našim průvodcem byl starosta obce Štědrá, pan František Pánek. Chodící encyklopedie historie zámku.Minulé i současné.
Uvnitř zámek totiž zas tak zbídačeně nevypadal, mnohé místnosti v patře už měli novou historickou výmalbu, některé i podlahy, a do zámku nezatékalo, protože získal i zbrusu novou střechu. Poslouchala jsem spolu s ostatními starostovo vyprávění nejen o zámecké historii, ale i tom, jak obec krůček po krůčku dává tuto památku dohromady. Venku se pomalu stmívalo a v jediném dokončeném sále si už muzikanti ladili své nástroje. V celém zámku se netopilo a tak jsme sál v podstatě zahřáli vlastním teplem. Když koncert začal, bylo slyšet, že se smyčcům ten chlad zas tak nelíbí, ale po chvíli se asi hraním zahřály, a tak tóny Mozartovy Malé noční hudby, Dvořákovy Humoresky a dalších malých hudebních pokladů zazněly v celé kráse.
Nakonec jsme všichni bouřlivě tleskali nejen muzikantům, ale hlavně tomu na pohled skromnému muži, který mi přišel jako novodobý Don Quijote bojující proti "větrným mlýnům" byrokracie a možná i názorům pragmatiků, kteří nechápou, proč vyvíjí tolik úsilí k záchraně ruiny.
V tomto předvánočním čase možná ten nejlepší advetní koncert, co jsme mohli zažít.
Na otázku, proč vlastně to všechno, jen odpověděl, že už se v obci nemohli na ten chátrající zámek prostě dívat a tak se rozhodli konat.
A byli by rádi, kdyby jednou zámek patřil mezi oblíbená výletní místa Karlovarského kraje.
Pro ty z vás, kteří mají rádi data, tak něco málo informací.
Historie zámku spadá do 18. století.
Barokní zámek nechal vystavět hrabě Ferdinand Jakub Kokořovec z Kokořova v letech 1730-1734 snad podle plánu architekta Tomáše Haffeneckera v západní části obce Štědrá (Stiedra). Po požáru roku 1744 byl obnoven a rozšířen v pozdně barokním slohu. Po roce 1945 areál užíval státní statek, později zde sídlila zemědělská škola či ONV. Na počátku 90. let 20. století doplatil zámek na chaotickou privatizaci a nevyužívaný objekt postupně chátral. Roku 2011 zakoupila zdevastovaný zámek obec Štědrá, která ihned přistoupila k záchranným pracím.
Evropským dotacím se ale vedení obce brání a peníze sbírá po částech - například z programu ministerstva kultury.
Dokonce i vybavení zámku nakupuje po bazarech a starožitnictvích, hodně kousků přijde i od soukromých dárců. Jak řekl sám pan starosta, je to sbírka ve stylu "národ sobě".
Pokud tedy máte nějaký historický kus nábytku, porcelánu nebo třeba lustr, co vám doma překáží, můžete i vy přispět do sbírky zámku Štědrá.
A pokud budete mít chuť zastavit se na skok a zámek si prohlédnout už teď, neváhejte. Na bráně najdete telefonní kontakt a jak řekl pan starosta, ještě nikoho neodmítli.
Naplněni pozitivními emocemi jsme dojeli až do blízkých Mariánských lázní. Procházka večerním ztichlým městem, kde se hlavní lázeňská sezóna uložila k zimnímu spánku, měla skoro magické kouzlo. A magické bylo i ráno, kdy se objevil čersvý sníh. Prošli jsme se pěšky i do parku miniatur Boheminium. Zasněžené zmenšeniny známých stavebních památek působily zblízka úplně věrohodně.
Byl to krásný adventní víkend. Takový jak má být. Alespoň pro mě.
Vaše Martina
